Řezání vnitřního závitu vypadá jednoduše, ale právě u této operace vzniká spousta chyb. Stačí vzít špatný závitník, vyvrtat si otvor o nesprávném průměru nebo příliš tlačit při řezání. Vznikne nepřesný závit, nebo se vám dokonce může ulomit či zadřít závitník.
Závitník vrtá vnitřní závit v předvrtaném otvoru. Na trhu ale existuje řada provedení závitníků a jejich výběr závisí hlavně na materiálu, typu závitu a způsobu obrábění. Pro strojní obrábění se používají strojní závitníky, které celý závit vytvoří během jednoho pracovního kroku. Pro ruční práci se obvykle používají sadové závitníky. Typicky jsou v sadě tři nástroje, které se liší geometrií a množstvím materiálu, které odebírají. První závitník má nejmenší řezný prostor a další dva postupně dokončují profil závitu.
Jaký závit potřebujete?
Je nutné znát označení závitu (u metrických obvykle M6, M8, M10 nebo M12). Důležité je ale vědět i stoupání. Běžný závit M8 má stoupání 1,25 mm, jemný závit může být označený M8 × 1.
Dále se zamyslete nad tím, do jakého materiálu budete závit vrtat. Třeba nerez vyžaduje opatrný postup, protože při nesprávných podmínkách řezání rychle otupíte či poškodíte nástroj. U hliníku je zase problém s ulpíváním materiálu na řezných hranách. Při výběru závitníku tedy sledujte i to, pro jaký materiál je určen.
Jak se vyhnout zlomení závitníku?
Závitníky mají poměrně malé průřezy, zároveň musí odolávat velkému krouticímu momentu. Pokud chcete zabránit zlomení, předvrtaný otvor by měl mít vhodný průměr, měli byste si vybrat nástroj vhodný pro daný materiál, nezapomínejte na mazání, nenastavujte příliš vysokou řeznou rychlost, při ručním řezání nevyvíjejte příliš velký tlak a dbejte na rovné vedení. Chce to cvik. A kdyby se vám náhodou podařilo závitník zlomit, věřte, že na nastroje.cz rychle seženete náhradu.
