“Jsou to trojčata, vezměte si je všechny.” řekl ředitel dětského domova adoptivním rodičům

Mé jméno Míla a jméno mého manžela je Saša. Vzali jsme se před sedmi lety. Svatba byla velmi krásná a hodně zábavná. Hosté nám upřímně popřáli lásku, vzájemné porozumění a samozřejmě mnoho dětí. Na děti jsme se zamřeili ihned po svatbě.

Těhotenství

Moje první těhotenství bylo bohužel neúspěšné, protože plod přestal růst, jak říkají “ztuhl”. Bylo nám to moc líto a pokračovali jsme v našem úsilí dál. Ale opět se všechno pokazilo.

Druhé těhotenství bylo ještě horší než první, bylo totiž mimoděložní. A po náročné operaci jsem slyšel strašné zjištění – už nikdy nemůžu mít vlastní děti.


Jiný život

To byl náš velký zármutek. Oba jsme měli se Saašou skvělý čas. Začali jsme žít pro sebe navzájem, užívat si dobrých věcí. Ale teď máme třicet let.

Máme již vše, co potřebujeme: byt, letní dům, dvě auta. Jedeme do zahraničí dvakrát ročně, ale v našem životě je prázdnota …

Adopce

– Mílo, co si vzít dítě z dětského domova? Každý má děti … a všichni mluví o koloběžkách a kočárkách … Chci také vychovávat dítě …

– Sašo, přemýšlela jsem o tom, ale z nějakého důvodu jsem se bála tuto možnost nabídnout … A koho bys raději? Chlapec nebo dívka?

– Je mi to jedno, ale raději bych měla dívku, chci ji hýčkat jako doopravdickou princeznu!

– Dobře Souhlasím

Začali jsme pracovat s papíry. Díky našim majetkovým podmínkám jsme obdrželi povolení k přijetí velmi rychle. A pak byla dovoleno, aby jsme šli navštívit děti v dětském domově. Nemysleli jsme na novorozence, bylo by to dlouhé, ale bylo tam mnoho trochu starších dětí.

Pokračování na další straně



POKRAČOVÁNÍ ČLÁNKU